Někdy není zapotřebí

Skoro nikdo nemá hlodavce rád. Někteří lidé se jich bojí, další si je oškliví. Žijí ale mezi námi tací, kteří je milují: chovatelé a vědci. Ti první je chovají třeba jako žrádlo pro jiná zvířata, například hady. Ti druzí je používají ve svých laboratořích k pokusům. Vývoj léků se bez laboratorních myší a jiných hlodavců neobejde. V tomto případě nevadí, když se rozmnoží. Někteří hlodavci se dají dobře ochočit a pak je můžete nosit všude sebou – usazené na rameni, či uhnízděné v kapse. „Jsou to dobří společníci“, tvrdí někteří. Těmto lidem při slově deratizace naskakuje husí kůže a prchají pryč.

Někdy je zapotřebí

No jo, ale zeptejte se lidí na venkově, co dokážou hlodavci nebo jiná havěť napáchat za škody, když se přemnoží. Toho obilí, co sežerou! Kožené věci před nimi neobstojí, pochutnají si na nich taky. A líbí se jim v seně. A když nastane zima, tak hurá k lidem do domu. A tady žerou a hlodají. I ve zdech domu si prohryzávají cestičku. Makají i v noci. To je pak slyšet šramot a hryzání. A ráno se najdou bobky v mouce, v cukru a rozhryzané obaly potravin. Chvíli s těmi drobnými zvířátky bojujete pomocí pastiček či rozbitého, do zdi zasádrovaného skla…. Nepomáhá to? Hlodavci se stále množí? No tak, vzpomeňte si! Existuje jedno Spásně slovo: Deratizace! Tady už na místě je.

Contacts:
Posted by: on